ČESKÉ BUDĚJOVICE - Neuvěřitelných 80 let! Přesně před osmi desítkami let byl slavnostním zápasem českobudějovického týmu proti československé reprezentaci otevřen teprve druhý stadion s umělou ledovou plochou na českém území. A protože pražská Štvanice už nestojí, může se současná Budvar aréna pyšnit titulem nejstaršího fungujícího hokejového stadionu v Česku. Za osm desetiletí toho zažila opravdu hodně. Tituly, slavné zápasy, požár, povodně, rozsáhlou rekonstrukci a naposledy také rekordní mistrovství světa. Pojďme si nejzásadnější okamžiky její bohaté historie připomenout.

Česká bída s umělým ledem

Počátky hokeje v naší zemi jsou samozřejmě spojeny hlavně s bruslením na rybnících, řekách či zamrzlých pláccích. Největší rozmach ale přišel až s možností pravidelných tréninků a zápasů na umělých ledových plochách. První u nás byla na pražské Štvanici definitivně otevřena až v roce 1932! To už se přitom hokej v Čechách hrál přes 20 let a Češi byli pětkrát mistry Evropy a měli i bronz z olympijských her. Druhý stadion (nepočítaje dnešní slovenskou Bratislavu) pak byl otevřen až v roce 1946 v Českých Budějovicích.

Po zboření Štvanice v roce 2011 je tak českobudějovický stadion, dnes zvaný Budvar aréna, nejstarším fungujícím hokejovým stadionem u nás. Pojďme si projít jeho bohatou historii...

Zimní stadion ze zbytků synagogy

V parku Háječek se hrál hokej už před první světovou válkou, působil zde tým místních Němců a hokej tu představil velmi pravděpodobně už v roce 1904! Po druhé světové válce se právě toto místo ukázalo jako nejvhodnější pro stavbu umělé ledové plochy. Na základy bylo použito i 900 kubíků suti ze zbořené židovské synagogy, která stála do roku 1942 přes ulici. Tato skutečnost dodnes připomíná také jednu z tragických kapitol historie města.

Slavný den prvního otevření nastal 27. října 1946, kdy se hrálo památné utkání místního AC Stadion s československou reprezentací.

V Českých Budějovicích to byla velká sláva! Ještě večer před velkým zápasem ale nebylo jisté, zda se vše stihne připravit. Nakonec po horečném úsilí všech lidí kolem stadionu slavnostní den dopadl výborně. Na jih Čech přijela reprezentace plná hráčů, kteří na konci sezony slavili první historický titul mistrů světa!

Na fotografii níže stojí tehdejší českobudějovická sestava, jejíž velká část už za pět let slavila mistrovský titul. Zleva šlo o tyto borce: Vítězslav Aibl, Leopold Vávra, Karel Bílek, Josef Vacek, Jiří Macelis, Jan Homolka, Václav Kalista, Stanislav Pícha, František Vacovský, Čeněk Pícha, František Mizera, Karel Kroupa, Hynek Bonuš a Roman Charypar.

A kdo stál proti nim? Největší tehdejší hvězdy našeho hokeje: Zdeněk Jarkovský – Oldřich Zábrodský, Vilibald Šťovík, Zdeněk Švarc – Václav Roziňák, Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek – Vladimír Kobranov, Miroslav Sláma, Oldřich Kučera – Josef Kus, Václav Prchal a Vladimír Müller.

Jihočeši se dlouho drželi. Čeněk Pícha snížil na 1:2, Kalista dokonce vyrovnal na 2:2! Pak už se ale projevila síla vyrovnaných formací reprezentantů a také nervozita mladíka Kroupy, který střídal v brance. Výsledek byl nakonec 8:2 pro reprezentaci, ale to nadšeným fanouškům vůbec nevadilo.

Hokej se díky novému stadionu stal okamžitě místním fenoménem. Českobudějovičtí hráči šli díky pravidelnému tréninku ohromně nahoru a hned čtyři z nich se už v roce 1949 stali mistry světa. Právě po tomto šampionátu se hrál v Českých Budějovicích i první mezistátní zápas, v němž Československo porazilo Rakousko 16:2!

Za dva roky, 6. března 1951, se pak po výhře 5:3 nad Sokolem NV Bratislava (dnešním Slovanem) mohl na českobudějovické ledové ploše slavit první a dosud jediný republikový mistrovský titul.

Stadion v plamenech

Tohle bylo velké neštěstí! V únoru 1957 se stadion ocitl v plamenech tak rychle, že někteří hráči stihli jen tak tak sami uniknout. Přestože hasiči, vojáci i dobrovolníci byli na místě opravdu rychle, ze stadionu toho mnoho nezbylo. Na obnovu umělé ledové plochy přicházely dary od nejrůznějších organizací i jednotlivců z celé země. Aby mohl Slavoj (tak se zrovna v té době náš klub nazýval) dohrát ligovou sezonu, musel si dokonce vypůjčit dresy, protože všechny sady shořely v kabinách. Do té doby ale bylo zázemí stadionu upřímně řečeno dosti provizorní a dostavba byla i bez ohně nutná. I kvůli požáru tak možná přišla dříve, než by na ni za normálních okolností došla řada. Díky obětavé práci mnoha brigádníků i samotných hokejistů se mohlo v říjnu 1957 chodit na hokej opět na stejné místo. A kapacita byla ještě větší než předtím.

Teď už na nás nebude pršet

Tohle byl další klíčový okamžik místního stadionu. Až v roce 1966 se konečně dočkal zastřešení. Do té doby byli hráči i diváci vystaveni všem rozmarům počasí, takže se hrávalo za chumelenice nebo v hustém dešti. Pod novou střechou si ale jako první nezahráli místní hokejisté. V srpnu 1966 se v hale odehrála skupina mistrovství světa ve volejbalu a představily se zde týmy Polska, Rumunska, Nizozemska, Turecka a Mongolska. Od září už plocha patřila hokejistům. Důležitou událostí byla i stavba druhé ledové plochy mezi lety 1975 a 1979, která výrazně ulehčila provozu hlavní haly a nabídla další možnosti pro trénink i rozvoj mladých hokejistů.

Totální rekonstrukce a divoká voda

V srpnu roku 2000 začala dlouho připravovaná rekonstrukce zimního stadionu, která měla podle původních plánů stát město České Budějovice 235 milionů korun. Nakonec to bylo ještě mnohem víc, protože se ukázalo, že třeba zastaralé chladicí zařízení potřebuje mnohem lepší zabezpečení, do střechy mezitím zateklo a problémů bylo, jak už to tak při rozsáhlých rekonstrukcích bývá, hodně. Jenže to, co přišlo v srpnu 2002, byla teprve ta opravdová katastrofa. Rozvodněná Vltava způsobila, že byl stadion kompletně vytopen. Pohled na nedávno zrekonstruovaný stadion po opadnutí vody byl více než k pláči. A znovu se ukázalo obrovské nadšení všech místních. Nebyl čas se litovat, uklízelo se a opravovalo, a už 4. října 2002 se v Budvar aréně, jak byla hala nově pojmenována, zase hrál hokej. V následujících letech zažila aréna další slavné okamžiky. Extraligová semifinále, zápasy Ligy mistrů, ale také mistrovství světa hráčů do 18 let v roce 2005. Vedle hokeje zde dostaly prostor také koncerty, reprezentační volejbal nebo další sportovní a společenské akce. A své umění se zde učil třeba i krasobruslařský mistr Evropy Tomáš Verner.

Bronzové medaile, plné tribuny a světový šampionát

I v posledních letech zažila Budvar aréna mimořádné okamžiky. V roce 2020 se po sedmi letech vrátila do Českých Budějovic extraliga a o dva roky později se Motor probojoval až do semifinále, kde nestačil na Spartu, a získal tak bronzové medaile. A především se zde znovu naplno projevila obrovská síla místních fanoušků. V sezoně 2023-24 dosáhla průměrná návštěvnost 6132 diváků na zápas, což bylo nejvíce za posledních 45 let! A také v následujících sezonách se návštěvnost držela nad hranicí 6100 fanoušků, tedy na více než 95 % kapacity stadionu.

Další významnou kapitolu napsala Budvar aréna v dubnu 2025, kdy hostila mistrovství světa v ledním hokeji žen. Do Českých Budějovic přijelo deset nejlepších reprezentačních týmů světa a během 29 utkání prošlo branami stadionu rekordních 122 331 diváků. Českobudějovický šampionát tak překonal dosavadní světový rekord návštěvnosti ženského mistrovství světa z kanadského Winnipegu z roku 2007. Fantastická atmosféra vyprodaných tribun opět potvrdila, že České Budějovice jsou skutečným hokejovým městem.

Osmdesát let hokejových příběhů

Budvar aréna je za osm desetiletí svědkem tisíců zápasů, nezapomenutelných vítězství i bolestivých porážek. Prošla požárem, povodněmi i zásadní proměnou. Na jejím ledě vyrůstaly generace hokejistů, hrály světové hvězdy a na tribunách se vystřídaly generace fanoušků.

A přestože se za tu dobu hokej i samotná hala výrazně změnily, jedno zůstává stejné. České Budějovice hokejem žijí a Budvar aréna je už osmdesát let jeho domovem.

K 80. narozeninám nejstaršího hokejového stadionu v Česku tak nelze přát nic jiného než to, aby jediným živlem, který ji bude v budoucnu ovládat, byli fantastičtí fandové místního hokeje!

Zdroj: HC Motor Č.B.